Noci vlkodlačí
Noci vlkodlačí
Noci vlkodlačí
zas přichází ty noci -
co rádi vlkodlaci -
teď budou výt
a drápy svými
na okna mi
škrábat . . .
bojím se zvečera -
to kradou se za šera -
a chtějí dostat se
do hlavy mý
a znovu ji
drásat . . .
ach, ty jsi jak malá -
směje se má máma -
a táta můj pohladí mě
něžně a
dveře pak
zamyká . . .
vzpomínky nejsou zlý -
jenom ty některý -
a tyhle kouzelný
umí i
obejmout
a utěší . . .
ach, jsem jako malá -
směju se - krev odkapává -
zatím vlkodlaci
porcují duši mou
na malý
kousky . . .
Za foto děkuji MIRA Photography www.facebook.com/miraaphotography?fref=ts
Komentáře (11)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Co kdo ví o našich vlkodlacích - i když je zaplašíme, stejně si nás zase vyčíhají za některým z příštíh rohů... Líbí se mi jak zpracování, tak i závěr, který to zajímavě a možná i trochu nečekaně korunuje :-)
03.08.2016 11:50:34 | Amonasr
Jsem moc ráda za tvůj krásný komentář :-), snažím se, aby básničky nebyly pouhým popisem něčeho, ale aby z nich vždycky "vykouklo něco", co by čtenáře mohlo překvapit a snad i zaujmout :-), někdy se to podaří a někdy ne :-).
03.08.2016 12:01:27 | Fany
Vyvolalo mi to vzpomínku, jak jsem jako malá poprvé uviděla film Dracula.
Pořád jsem v okně viděla netopýra s upírem... :)
03.08.2016 06:33:06 | Philogyny1
Jo, jo, některý vzpomínky by člověk nejradši vymazal, ale ne vždycky se to povede a oni se vracejí a vracejí, i když o ně opravdu nestojíme :-(. Díky moc Philogyny :-).
03.08.2016 08:27:03 | Fany