Anotace: Nezapomenu...
RÁZEM PŘÁTELI
Nálada mizerná, dá se říct pod psa,
šedivé mraky, nebe se mračí.
Dětský pláč a křik vzduchem nese se,
studený vítr cuchá všem vlasy.
Nepřítomný výraz, slzy v očích,
zavřena v místnosti, sama chce být...
Jediný odvážný zkouší to s ní.
Pokládá otázky, povídají historky,
však upřímný smích slyšet je jeden.
Odvážlivec všimne si, že něco špatně jest,
tak opatrně zeptá se, proč vidí jen smutek.
Toto dívku dorazí a slzy stečou po tváři,
ovšem potěšena je, protože někdo všiml si.
Všiml si i beze slov...
Rázem z odvážlivce přítel se stal.
Sama neví jak a proč,
ale nastavené to tak má.
Přítel hrdina, co její špatné nálady se nebojí,
a přitom ona o něm neví skoro nic.
Nálada mizerná, dá se říct pod psa,
šedivé mraky, nebe se mračí.
Dětský smích vzduchem nese se,
studený vítr cuchá všem vlasy.
Zaujatý výraz, úsměv na tvíři,
z místnosti vychází, chce se s ním smát...