Když se dívám do tvých očí

Když se dívám do tvých očí, tak vím,
že tvůj svět sotva pochopím.
Když však sleduji tvůj úsměv, tak mám
pocit, že se taky usmívám.

Tvé vlasy jsou snem mým, s kterým zapomínám, kým jsem.
Chci dál ho jen snít.
A poddat se všem lžím, jež v hlavě o tobě mám.
Chci jim věřit.
Tak řekni, prosím:

Řekni, že já můžu být tím,
kdo tě chrání před vším zlým
a taky před těmi, co nerozumí.
Co jenom na tobě vidím?
Čím jsi zvláštní?
Proč chci ti být blízko?
Proč lákáš mě jen..?
Chci pochopit víc.


Já vím, že nejsem tím, kým chci být.
Přesto doufám dál, že jednou snad
šanci získat tvou přízeň budu mít.
Dej mi příležitost dokázat,
že to vše, co o mně víš,
je jen málo z toho, co ti dál prozradit chci,
mám však strach, že se mi oddálíš.
Přestože tolikrát si řekla, že mě neopustíš, řekni prosím:

Řekni, že já můžu být tím,
kdo tě chrání před vším zlým
a taky před těmi, co nerozumí.
Co jenom na tobě vidím?
Čím jsi zvláštní?
Proč chci ti být blízko?
Proč lákáš mě jen..?
Chci pochopit víc.

Písně, básně, řádky textů, jsi inspirací mou.
Já stále nevím, co k tobě cítím. Tak skonči už s tou hrou.

Řekni, že já můžu být tím,
kdo tě chrání před vším zlým
a taky před těmi, co nerozumí.
Co jenom na tobě vidím?
Čím jsi zvláštní?
Proč chci ti být blízko?
Proč lákáš mě...

Řekni, že já můžu být tím,
kdo tvůj svět pochopí a jeho součástí se jednou stane.
Prosím,
neopouštěj mě, si můj stín,
který však já chráním před sluncem.
A prosím ho o naději,
ač důvod neznám.

Když se dívám do tvých očí, tak vím...