Jsem trochu jako masochista,
který si sedá na osten
a ví, že ho čeká bolest jistá,
když v duši vládne chaos ten,
jenž provází mě po věky věků
a od nějž nelze ulevit,
to možné je říci o člověku,
jenž nenachází v duši klid.
A tak utíkám do přírody,
za sebou nechám města svody,
abych se Bohu vyplakal.
Z nitra cítím paprsek hřejný,
teď vím - není to beznadějný,
jen musím kráčet s vírou dál.
hezký sonet, chválím :-)
11.10.2016 10:00:24 | hledač
Nablízku je Ti Lásky Král :-)
27.09.2016 11:46:53 | Tvořilka Lenka