Prošla jsem peklem bez lásky,
vyrostla jako dítě na ulici.
Chci znát odpověď na všechny moje otázky,
proč rodiče mě, jako dceru ničí.
Tolik jsem čekala pohlazení,
od rodičů jsem se nikdy nedočkala.
Na ulici mě řekla jedna paní,
pojď se mnou, ukážu Ti smysl Tvého života.
Ujala se mě, skoro jak vlastní,
Nezapomenu tu chvíli sladkou,
na náruč hebkou doslova,
kdy řekla slova silná ,,buď dcerou mou”
Dítě ulice, znám dobře.Musím jen dodat, že mamku jsem měl i tak Skvělou, Díky Bohu.Ono to u nás bylo kapku složitější, ale na Mamku myslím stále, a jen a jen v Krásném.Líbilo, a hlavně, že Ti to takhle vyšlo.:-)
13.10.2016 16:14:41 | Jeněcovevzduchukrásného
Tez budu vzpominat jen na to krasne, i kdyz toho bylo jen zridka.. . Bohuzel a nebo bohu dik, ze uz nejsme a nikdy nebudeme spolu... moc dekuji za komentik :-)
13.10.2016 16:23:51 | Barčík
Moc se mi líbí, řekla jsi všechno pravdivě o svém životě a já mám slzy v očích.Jako někteří rodiče neunesou, když je děti nemaj rádi, tak mnohem víc bolí, když se s tím mají vyrovnat děti. Přeju Ti v životě plnou náruč lásky, která Ti tolik chyběla
06.10.2016 15:21:02 | jitka.svobodova