Těžko popsatelná realita všedního dne jednoho mladého muže

Zkoušel jsem otevřít Pekelné brány
Zkoušel jsem přejít Duhový most
Ale realita srazila mne k zemi
Ušlápnula a zadusila mé snahy dost
Ač rád bych následoval k větvím vrány

Snažil jsem se vypěstovat růži
Zaléval ji a hnojil pravidelně
Ať byla zima, ať byl mráz
Péči měla jako choré štěně
Nekvetla, jen trny drala kůži

Marně jsem vše dlouhé roky zkoušel
Smysl v tom všem snažení nenašel

Maniakálně valil jsem sud krajinou
Předstíral při tom
Že je to vtipné
A loupal pomeranče
A mával kloboukem
Spásných myšlenek

Kdosi mi na kanape umístil
Mrtvou dívku
Sbírku neštěstí a vilností
Mohla vidět mou sbírku motýlů
Ale neměla tělo
Ani oči, jež by viděly
Nebo duši
Ruce
Nohy
Ani ta drobná ňadra neměla
Nebyla tam vůbec

Mezitím vykvetla
Na zahradě roztomile
Poměrně chlupatá
Lopata
Neznámým způsobem opřená o strašáka

Realita?
Nemyslím si

Kdo to zvonil
Pohřebními zvonci
Volajícími ku stolu i konci?

Realita?
Naštěstí to není nakažlivé