Anotace: *
https://www.youtube.com/watch?v=ZkTuYvdd_5Q
Stala se ze mě teta.
Naděje se rozpadla v prach
za ta léta,
samota, strach.
Dívám se, jak mě život míjí.
Soumrakem vydám se
k řece Dyji.
Je pravdivá a mocná.
Skoč k nám, lákají vlnky.
Mám?
Očima raněné srnky
se ptám.
Neposlouchej, co říká,
zděšeně rozum křičí,
to není srdce, ale pýcha,
odolej tomu chtíči!
V oparu mlžných par
zazpívá řeka.
Život je dar,
kam tak spěcháš?
Jako vláha se změní v rosu,
jako krůpěj vody stéká,
až se naplní tvůj osud,
stane se z tebe řeka.
ta řeka měla pravdu...
24.10.2016 13:34:44 | střelkyně1
Maryčko, po straně ostré jsou skály, podle nich kypí a utíká k Frydku
šumivá divoká Ostravice. Slyšíš ji, rozumíš, děvucho z hor? Jeden skok nalevo, po všem je po všem... tak buď jí Ostravice říkala něco jiného, než Dyje, nebo Maryčka neposlouchala... děkuji moc, Střelkyně. :-)
25.10.2016 03:51:02 | Iva Husárková
Ta se povedla, krásná báseň, Ivuško, přes smutek, který v sobě skrývá. Děkuji :-)
23.10.2016 19:59:16 | Helen Zaurak
Děkuji, moc, Helen, tohle se mi líbí (řek to maďarský básník): „Člověk je velmi smutné zvíře, které může milovat, i když před chvílí ještě po tom netoužilo“ (Endre Ady)... člověk je prostě smutné zvíře... :-)
24.10.2016 03:20:42 | Iva Husárková
Říčky, řeky, moře, v nich někdy skryto naše nekonečné hoře...
23.10.2016 08:56:18 | Philogyny1
V nich hoře někdy tak hluboko skryto, že ani nebolí to... děkuji, Phil! :-)
23.10.2016 10:03:41 | Iva Husárková
...řeka čaruje..:-D** ST*
23.10.2016 07:47:19 | Frr
Ach, Frráčku... řeka čaruje a učaruje Ti, když ji vidíš, slyšíš... děkuji moc. :-)
23.10.2016 08:00:58 | Iva Husárková