láhev modré krve

na ciferníku z diamantů

stály oba a jeden druhého k tangu bál se zvát

oslepující lesk jejich očí tříštil čas a střepy řezaly je do rukou

na staletém pařezu

meditujíce oba vznášely se v podivném transu

zarůstaly hložím a pomalu neslyšně zapouštěly kořeny do lesního mechu

na vrcholku některého ze světů

tam kde vlas se sněhem splýval v jedno

v propletení pro záchranu svých vzpomínek tiskly se jeden k druhému

mezi travinami a květy stromů

teď vesele poletují tak jak si přály jako děti

už jejich domovem není plechovka od ananasu

už nespatřím je a stejně tak jejich hořlavé štěstí