Díogenés

Chtěl jsem se ptát tiše lidí na anděly
Avšak oni řekli, že na anděly zapomněli
A já jen trpce v koutě jako koště stál
Držel semknuté rty, mlčky tázal se dál

Chtěl jsem se ptát cizích lidí na emoce
Avšak oni řekli, že potrpí si jen na nemoce
A já klidně pod stromem na jablku spal
Měl jazyk za zuby a ve snech spočíval

Chtěl jsem se ptát na ty stovky válek
Dráždící okolí i lány neznámých dálek
A já na bojišti pod deštěm kulek tlel
Do Zlatých síní s úsměvem na rtu odešel

Chtěl jsem se ptát na lidi dole andělů
Avšak oni řekli, že nehnojí záhon plevelu
A já jen trpce slova hořká polykal
Držel semknuté rty a klel opodál