Sloni taky

Každý z nás je asi Bůh

absolutního chaosu.

Dneska se chystám zamořit vzduch

půl-stránkami patosu.

Můj slon má chobot nahoru,

myslí si, že je pro štěstí.

Přesto jsou stopy mých nápadů

pořád stejně na pěsti.

Včera jsme střelili anděla,

co sbíral po zemi nedopalky.

Dělat totiž co se nedělá,

je asi posláním téhle holky.

Stejně nás smích nepřechází.

I když ten slon prosí, abych

nepřiznala chyby, kazy...

Vím, jsme generace slabých.

epilog:

Možná že i dospějeme,

jak by naši sloni rádi.

Do té doby hloupni se mnou.

Budem tomu říkat "mládí".