Vůně smrti

***

Fláknu růži do omítky zdiva,
zdupu trávník křehkých nadějí,
ač je ráno, už se připozdívá,
má mě ráda, pomník raději.
Utnu závrať nutkavého přání,
sejmu korál rudé záplavy,
škrtnu sirkou, je to k pousmání,
anděl hříchu se dnes dostaví.

Stojí vleže, je to pro něj psina,
když se chystá na můj velký let.
Na mém srdci sponky rozepíná.
Bože, chraň mne! Zítra? Raděj hned.
Čas se srazil, šero se mnou splývá,
vášeň žití strhla vodopád.
Už je pozdě. Smrt je jasnozřivá.
Tak jsem mrtvý... Ano...? Jistě, snad...

Strašná lásko, všechno jsi mi vzala,
jak mám poznat, kde to vlastně jsem?
Ve tvých vlasech modrá snítka malá,
lásko hvězdná - voníš šeříkem...

***