Našla jsem v parku Smrt sedět s flaškou vína.
Ten její pohled, smích, se nezapomíná.
Smála se smutně, jakože ani nechce,
a když jsem přišla blíž, dotkla se křehkce
mé dlaně a víno nalila do rtů,
a pak mi šeptala řádky do raportu.
Už je to víc jak rok, co ti píšu básně.
Snad tě tam miluje a ty se máš krásně.