Za plotem mé tělo bdí

Život je tak prázdný
hlasy slyším za zdmi
ohňostroje myšlenek
slyším křídla laštovek.

Osamocen v temnotě
uzavřený za plotem
za hranicí spáleniště,
život nezná žádné příště.

Bílý havran denně léta
pomalu ubíhaj léta
nemohu však odejít
můžu o tom jenom snít.

Procedury berou rozum
jak by křídla braly kosům
a rozlet se tak nekoná
vše je v mezích zákona.

Za plotem mé tělo spí
osud už mě nevlastní
jenom duše s křídly vážky
lítá kolem bez překážky.

Času už mi zbývá málo
nelze říct za co to stálo
kdosi mi cos nadělil
a já nevím jak bych žil.