Můj Příteli

Zase chvíli sním a zdá se mi,
Jak je opět lehké bytí na zemi.
Jak jsme zase nerozlučnými přáteli,
Kteří spolu hrady z bláta stavěli.
Ve starém těle mladá duše dýchá,
Mlád a pln síly o stáří nerad slýchá.
Smrt bere všem a vyvolává zamyšlení,
Zůstanou jen vzpomínky na toho, jež už není.
Smíření se s odchodem vyžaduje čas,
Různě tlučou hodiny v každém z nás.
Chybíš mi, příteli, a vím že tu jsi.
Vím, že jsi ve světě mezi zemí a nebesy.
Zapálím ti vonnou svíci, měl jsi to vždy rád.
Na vždy zůstáváš můj přítel, skvělý kamarád.