Anexe duše

Nebylo to místo, kam bych chodívala ráda

A stejnak mě tam každou chvíli viděli

Nemohla jsem si pomoci

Něco ve mně vždycky zuřilo, trhalo sebou,

Snažilo se vymanit z tvého sevření,

Které nikdy nebylo dost pevné! A přesto to nešlo

Zvuk klavíru se mi zprotivil,

Ale i tak jsem tě prosila o Chopinovu píseň,

Kterou jsi věnoval jiné

Není možné být ve dvou pokojích zároveň

Teď jde jen o to, kde chci být

A kam patřím

A u tebe to rozhodně nebude, to se neboj.