Po roce

              Hvězdička

Z nebeských výšin padá sem k nám,

maličká hvězdička, přání hned mám.

Jedno mi nestačí jsem ještě mlád,

mohla by padat, nejmíň milionkrát.

Toužím být květinou, neboť já vím,

že by srdce tvé, zaplesalo nad tím.

Nechat tě přivonět, slyšet tvůj dech,

téměř tě políbit, zlehounka po vlasech.

Košilkou noční přeji se stát,

celou noc nestoudně na tobě spát.

Nechat se provonět vůní jemnou,

pro ten můj nosánek tak příjemnou.

I jako vítr skotačil bych rád,

nejenom ve vlasech, ale i v sukénkách.

Rozevlál lokny, spodničku zdvih, 

vykouzlil červánky na tvářích tvých.

Abstraktním malířem, chtěl bych moc být,

krásu tvou na papír, štětcem nakreslit.

Na plátno zvěčnil bych nesporný šarm,

i zkoušky osudu vepsal bych tam.

Být kapkou vody, objevil bych rád,

veškeré tajemno, co na sobě máš.

Odvážně vniknul bych klidně i tam,

kam mnohým mužům, je vstup zakázán.

Koukám že drzý jsem docela dost,

čert však vem výčitky, nejsem slaboch.

Klidně tu na papír do verše dám,

že na tvé tělo, strašnou chuť mám.