***
O pul noci v lese v mlze,
Leží chlapec pod jehličím.
Nemá tucha co se stane,
... jestli slunce stromy prosvítí.
(Ptám se chlapce)
Co tu děláš a kde jsou Tvoji rodiče?
Chlapec na mě smutně hledí...
V hoře v dešti přivál hrom,
... povalil je velký strom.
Kde máš tetu, babičku?
Ty nemám už,
vzácná paní.
A co piješ a co jíš?
Snad se v bouřce neztratíš...
Z kapradí voda steká do mých dlaní,
... o jídlo ve městě loudím.
Lidé se smějí,
že rodiče se nestarají
... prý jim jsem na obtíž.
Chlapec v očích slzy měl...
Ležel dále pod jehličím u kapradí na mechu,
chytla jsem ho za ručičku,
pohladila po tvářích,
teď uz jenom dobře bude,
vzala jsem ho do náruče.
Chlapec prosil teplý čaj
... kousek chleba se solí.
Další dny se v městě ocit,
... čistý a voňavý.
Lidé se mu stále smáli,
že vypadá, jak znovustvořen.
Chlapec hrdě s hlavou vzhůru,
řek jim, že rodiče se z nebe dívají.
Lidé klepou na své hlavy,
omluvit se chlapci chtěli.
Chlapec sklopil hlavu k zemi
a odešel do hory.
***
Ach a proč odešel?:-( a to se vážně stalo?
09.12.2016 14:13:18 | Tvořilka Lenka
Tvorilko neodesel ze sveta, jen sel na misto kde mu rodice zahynuli. Rict jim jak na svete jsou lide nekteri zly a jak se citi sam, ale na druhou stranu prisla pani, ktera ho pohladila dlani a nabidla teplo a lasku domova.
09.12.2016 14:15:13 | Barčík
Ach a ta paní jsi byla TY,Drahocenná já to vím:-) ..Slzy dojetí..
09.12.2016 14:17:06 | Tvořilka Lenka