Zmatek lží

 

Naučila jsme se říkat ano,

naučila jsme se usmívat,

donutila se být stále šťastná,

donutila se být vroucí na každé bytí…

 

Jsem robotikou ukrytou pod dráty sebehledání.

Datlovat data po ikoně internetové,

děsivé vlohy vříští prsty tříští,

co do klávesnice „noutbukové“ příští, praští,

zas a zas do tvé tváře snové vidiny.

 

Prožívat tě chci?

Chci to stále?

Je chtíč navrátit minulé chvíle?

 

Má mysl zmatená je,

pomatená je,

je  zmatek.

Neskrytá, netajícná sdílím převeliký.

Zmatek v hlavě mám,

mám zmatek, z matek nesoucí dítě.

Být tetičkou mě těší,

avšak dar jsem nedala,

dala jsem zvěrstvo,

zvěrstvo ve mně vzniklo…

 

Prožila noc z milým mé nejmilovanější…

Co za zvíře!

Co za démona se ve mně ukrývá!

Co jsem dokázala v sobě stvořit,

temnota mého ducha s pekelným mučícím nástrojem mého těla.

Dokázala vyplodit, zplodit v mém těle,

drásající verše plné pláče…

 

Vlas pamatuje,

Nezapomíná, zapisuje do svých začátků…

Žít s touto tíhou dlouho budu,

nůžky mě osvobodí,

odejmutí mých pocitů myšlení dobrých i zlých otáčí nové listy…

Proč sama sebe bičuji soudním smýšlením?

 

Okolnost bytí mě k tomu váže.

Baže, já jinak se stavím...Ovšem...sama se v tom ztrácím!

 

--------------------------------------------------------------------------------

 

Mandalička ukrývajíc pohnutky, choutky vědomé chvíle...