Amen!

To kvůli tobě šel jsem po tom prkně prokletém
Kvůli odlesku tvých očí páral jsem lidi mečem
A pro chuť tvých rtů jsem šlapal po lebkách
Zkrvaven končil den jako při práci na jatkách

Pro tvoje ruce bos chodil jsem bodláčím
Za pouhý dotyk opět kola roztáčím
Pekelného stroje, vozu z ocele a rzi
Prokletí volá žluč skrytá v korozi

Kdysi jsem uměl se ctí bránit tvoji čest
Však nyní již nemám nic než pozvednutou pěst
A pro matný žár tvé pomíjivé tváře
Již nervu svatým jejich svatozáře

Vymyslel jsem si tě a stejně tak tě zapomenu
Zmizíš jako list dubu vhozený do plamenů
Rozplyneš se jako můra noční s ránem
Budiž zapomenuta, pohřbena. Amen!