Vděčná věčná

Dnes lehká se zdám

plně prožívám

žití mého bytí

já jsem

teď a tady

pěju ódu na radosti.

 

Procitám pílí jemnosti chvíle.

Chvíle sekundární míle

protkaná polaroidem světelného paprsku života.

 

Pronesla okamžiku spontánnosti

dnes jen unášena vlnobitím energií.

 

Co darované divadélko dá?

 

Od milého stvoření

jež na divadelní scéně snovým hříbětem se stal

co k nebesům svá víčka obrací

ptáci bělaví chechtaví jeho postavou prolétají.

 

Za svým otcem chtěl se vydat

svému vystál

dostál brány nebeské

tátu objal převelice lehce.

 

Ke své cestě hledal spolujezdce

Darinka na rozbouřené vyvrcholení sopky

v dlouhé pauze tichosti přikývla.

Avšak svému slovu nedostála.

 

Příběh zasáhl mé srdce

až k sedmnáctému sedadlu o páté.

 

Dál scéna se ubírala hospodským směrem

na vertigo

verdikt pad.

 

Po čase, nečase dlouhém

opět sešli se ty nádherné tváře?

Záře byla to fráze či snová fáze?

Vidina, obětina v mém srdci co zakalila?

 

Ne, byla to realita!

Čtyři bytosti celek vytvořily

čtverec lásky plný.

 

Opět harmonii společenství nalezlo.

Protkané pevně jež se neroztrhne

láska svírá okovy stolu!

 

Vděčím tobě Vesmírné…

 

-----------

  

Ještě přání vyšlu

skrze svou touhu

milého potkat

skrze naši rozkoš

ocitnout se na Zemi.

To jest šifra mého srdce…

 

-----------

 

Malé vítězství ve mně radostně povyskočilo!

Klauzura z půlky hotová, pro mě symbolem znovunalezení mého ztraceného obrazu.

Dnes mohu si říct jsem zpět a plná sil tvořit, žít, užívat, prožívat i milovat a dávat…

Zasílám svou MiKa energii...