Rozcestí

Měsíc se rozzářil zcela na noční obloze,
já vzhlédl k temnému oblaku uboze.
Zesláblý jako má samotná mysl,
celý můj život byl cizí výmysl.

Iluze štěstí mně celého pohltila,
celý život na mne hlouposti blábolila.
Doufám, že noční můra skončí brzy,
a mně nepotečou další zbytečné slzy.

Potřebuji pomocnou ruku ladnou,
jelikož mé emoce nenávratně chřadnou.
Jeden upřímný úsměv za tisíc let bolesti,
snad se jednou potkáme na rozcestí.

Přiblížím se na dostatečnou vzdálenost,
abych viděl tvou nekonečnou vznešenost.
Naklonil se a políbil tě letmo
a po zbytek života si zapamatoval moment tento.