Ptáče

Připadám si jak ptáče,

co tak tak vykoukne z hnízda.

Neumí ještě létat

a sotva to vyžle píská.

Bezbranný a bez peří,

chudák poprvé vidí svět.

Každému všechno uvěří,

čeká jej velký vzlet. 

Závislý na ostatních,

v samostatnosti to brání.

Nemoct si lítat v oblacích,

plány do příštích dní mi hatí.

Z vajíčka stal se tvor živý,

jenž čeká na svou velkou chvíli.

Však ještě potrvá,

než doletím já k cíli.

Létám si v oblacích sic,

ale pouze ve svých snech.

Ve skutečnosti nemám nic,

zbyl mi jen můj hluboký vzdech.

Tak sedím sám v hnízdě,

pozoruji ostatní létat.

Řeknu vám, jsou to trýzně.

Poraďte, jak potěšení hledat.

Ani můj zobáček nechytí potravu.

Vydat se někam sám,

způsobím tím svojí popravu,

proto na jiné stále čekám.

Až naučím se létat,

zmizím pryč z dohledu.

Odletím daleko,

daleko uteču tvému pohledu.