Zaslechla jsem šepot z hlubin.
Vzdaluje se - zas se blíží.
Píseň nás, zrůd zatracených,
Která smrtelníkům neublíží.
Zasněně a tak nějak sladce
Zpívá - občas ustane.
Ten hlas se šíří, jde to hladce
Někdy se zdrží, zůstane.
Všichni ti herci v mojí hlavě
Šeptají mi role své
Jsme jedno, mě nevyjímaje
Jeden šeptá, druhý řve.
Šeptají, a občas křičí.
Kéž se jednou utiší!
Nezbývá než smířit se s tím,
Že je nikdo jiný neslyší.