Nech to plout

Vše,
co v Tobě křičí
co taje,
co klíčí
vše,
co v tobě sílí
roste i chybí
vše,
co marně hledáš
co skládáš,
co čekáš,
to vše,
se v tobě rodí
a city tvé plodí.

Všechno se vaří
v kamenné tváři
a místo chladu
vnímáš svou zradu.

Nositel strachu
smývá tě z nachu
a bílá kůže
odkvetlá růže.

A přesto voníš
přede mnou stojíš
své srdce na dlani
stud stojí v ústraní.

Co mohu ti dát
když tíží tě chlad
snad jenom objetí
hřejivost, dojetí.

Prostě kus sebe
život a nebe
prostě jen chuť
tak radostná buď.

Oči si otři
pomalu prozři
máš se dál trápit
své city zabít?

Víš, že to nejde
to zlé zase přejde
nech život plout
a najdi svůj kout.