Ta část těla, na krku sedící,
pro život nepostradatelná,
s povrchem v prostoru čnějící,
pro myšlení naše vyplněná.
Dokážeme jí sice občas ztratit,
naštěstí to není nenávratné,
někdy za hlouposti její musíme platit,
každý poznáme, co je to ztratné.
Někdy je vhodná pouze,
pro pokrývky nošení,
co vymyslet někdy dokáže,
je pro ostatní k zděšení.
Co člověk díky ní dokáže spáchat,
vyčlení se tím do vězení,
odpovědni jsou za hloupý nápad,
potom pro kata vhodná k věšení.
Hlavička má ušlechtilé rysy a líbí se mi, že má i zoubky... hezká zamyšlení nad centrem myšlení... jsi hlavička. ST. :-))
29.01.2017 10:51:14 | Iva Husárková