Čekání na zázrak

Marně si sahám na život
a hledám důvody splínů
zatím jsem život nepřemoh´
žiju tak v krajině stínů.

Návrší s krajinou stromů
rychle se uklání k zemi
pod tíhou blesků a hromů
všichni jsme přetíženi.

Pomalu podléhám iluzi
stává se ze mě snílek
svůj obraz vidím v kaluži
je to dost hrozný úlek.

Pomalu stékají kapky
chladivě jemně se derou
na očích mám černé klapky
chmury se rodí a perou.

Mozek je jako ohnisko
kde myšlenky planou a hoří
na tváří roste mi strnisko,
všechno to krásné jsem zbořil.

Už není návratu k normálu
zbývá se plazit tu v bahně
čekám až někdo v astrálu
sahne si pro mě tu na dně.