Kreativita času

Propadám se a vcházím,
do studně minulosti,
bez známek milosti,
a záři radosti nenacházím.

Vidím jí na stěně,
jak mrtvě kouká na mě,
a říká "odešla jsem do země
nikdy to už nebude stejné".

Po místnosti houšť fragmentů,
sesbíraný poklad čtvrtstoletí,
očí dráždících nálezů,
doby, která se již nevrátí.

Temná strana je silná a stále vrní,
cítím její hlas "Vítej ve výkladní skříni
minulosti, v muzeu rodu Janoušků
pro kamikazi nálady, stačí nakouknout trošku".

Spálil bych mosty,
všechny, s minulostí pro styk,
vydávám se dál k další kreativitě času,
pro... vzlyk.