Hýžděmi část těla začínající,
nesou nás prostorem zemským,
u žen většinou pohled ladící,
sluší nejvíce hezkým ženským.
Cestami vedou nás, kráčejíc,
déšť a vítr nám ošlehává líce,
díky jim, poznáme světa víc,
ke stáru pouze, šourajíce.
Když dobře je, k tanci nás vedou,
vyhýbat musí se každé díře,
s nimi lépe kráčet ve dvou,
při pádu na zem, mají to blíže.
Nohy by mohly vypadat přízemně, ale nedám na ně dopustit. Skvěle jsi to napsal. ST. :-))
11.02.2017 13:15:21 | Iva Husárková
Už, aby bylo jaro :-D...
Moc se ti povedla :-).
10.02.2017 13:45:55 | Kubíno
Díky Kubíno, taky se na něj klepu, možná i pro to, že podle doktorů to bude moje poslední. :-(
10.02.2017 14:38:33 | banan
Hi hi škodolibý klaun se směje
sám zadnici potlučenou od kopanců má
pohled na druhého přec jen hřeje
však pomocnou ruku vždy rád dá
10.02.2017 11:50:36 | klaun
Opatrně s rukou, které pomáháš, někdy je pomoc i potrestána. Život je někdy krutý, díky vyčůranosti některých bližních.
10.02.2017 12:47:27 | banan
Opravdu povedená! :-)
10.02.2017 07:26:30 | maková dívka