Sto lidí, sto povah

Sto lidí, sto povah, sto svědomí,
někteří nám lehce nohy podlomí,
může se to zdát jako sázka,
to je k přemýšlení otázka...

Nikdy nevíš, jak je to doopravdy,
každý může říkat polopravdy
nebo dokonce úplné pohádky,
je třeba lidi zařadit do přihrádky.

Žádná přihrádka není stejná,
i když jsou lidí zástupy i hejna,
každý člověk je opravdu jiný,
chování možná stejné, ale rozdílné činy.

Nezbývá než hodit si kostkou,
můžeš se poradit i se starostkou,
stejně zjistíš, že je to dokola,
nátury lidí jsou jako tombola.

Jednotlivci mají svá čísla,
povaha je na nich závislá,
vylosuje si každý svoje
a jde s ním do životního boje.

Je jedno jestli bydlíš v domě či dřevěnici,
víceméně jsme všichni na hranici,
závěr je vlastně jednoduchý,
všichni sobě děláme lapiduchy.

Hlavně nenech se cizí povahou ničit,
orientovat se v ní musíš cvičit,
pak budeš vědět už z dálky,
zda jedná se o vtipálky
nebo půjdeš do války...

N.