Ne, nestojím o poklony
to květy ať své hlavy kloní
když slunce spálilo je
Nech si i věty prázdné
Láska když je
tak jen tak nevyhasne
Nech si i políbení
když pro NĚ
ke mně cesta není
Nech si vše
cos schovat sis chtěl
u dávno vím
že život není fér
A tak tu stojím
s náručí otevřenou
přijímám sebe-ženu
co prochází svou velkou změnou
Ženu, co patří sama sobě
a taky Tobě-Otče můj
dítě Tvé jsem v každé roční době…