Pro K.

Maminko, mizíš mi.

Říkali: čím si budeme dál, tím si budeme blíž.

Ale čím jsme si dál

tím jsme si dál, maminko.

Víš, ty jsi byla vždycky dravec a já něco jako... houba.

Tak chápeš, že ty rozhovory nestály za moc.

A tohle není žádná báseň,

je to jen matná vzpomínka k zapomnění

k uzoufání trpká ve své sladké slanosti.

Vzpomínka na tvou tvář,

když ses mi ještě 

uměla smát.