Soutok básní
Soutok básní
Anotace: Z reality / Ovíněná saunou / Meziré (momentální stav mysli v chaosu představivosti)
Uzavřená, hledající samu sebe
uvnitř pavučinné strže
skáču ku prožitku tebe
cítím vítr dun, ve vlasech vzruch
činorodá látka proudící ve mě.
Ovíněná párou, horko střídající mráz
opilá ku noci, vzhlížení k měsíci
promlouvám k Vám.
Balancuji na okraji strže
krok a skok... Rozplynu se v mok.
Jen meluzína šeptá:
"Tvá duše velebená, mnohé dává... Setrvej."
Myšlenky na milé, navrací mě k zemině.
Uléhám, okolo lidé proudí, úsměvem mávají
Snaha vrátit pozdravy, upadá.
Padající do neprobádaného nevědomí...
Vzhlížím na postavu
na schránku povalující se na palandě.
Krystalické světlo, ta láska uvnitř vás...
Dotek
dotek
dotek čiré bytosti
navrací k realitě
nezůstala však nahoře?
Děs a hrůza oblévá,
nacházím se v těle?
--------------------------------------------
Meziré
Projde tento skvost,
skrze duševní porost?
Prožitky, jež na světlo světa nevyjdou,
uzavřené v mezigalaktické meziré,
v mezi zoufalství a útlocitem.
Souhra budoucnosti, rozpuštěná
v slzách básní v činorodé mezeře vět
v stříbřitém galvánu střepů.
Na mezi,
jež nezná nebe
necítilo sebe
neprobádalo tebe.
Nikde, kde nicota hráje hlavní roli
oblévá krajiny moří
v hlavě hrající tichošlápci ticho,
zrodilo se velebené nitro.
Ticho jen to ticho našich srdcí
co posledním výdechem utichlo
bytost, přesahující nás, umírá...
Slza skápává,
krok volnosti dopadá na úrodnou zem?
Či navrátit ten sen?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk