a v poušti nevidíš za obzor

Býváme bezmocní ve své moci

tak svázaní ve svobodě

bolaví a ztracení

bezbranní

a najednou tak prázdní

slabí

Proč je tu tolik

tolik možností

VRAŤTE NÁM NAŠE HRANICE

tak bezmocní

ve strachu ze svobody

rychle se ochraň

postav si zdi!




Postava v poušti

písek kam se podíváš

ochutnej zrnka

a rozhodni se

kterým směrem máš jít

jak korouhev točíš se větru

jak derviš víříš písek svou sukní

díváš se

se zblázněnou hlavou

se zoufale rozhlížíš

a nevidíš za obzor


když vykročíš, ohlédni se

za tebou je svět

který opustíš

zamávej těm tvářím

možná

že s dalším krokem budeš jiná

oni zůstanou

a ty už se s nimi

nikdy nesetkáš stejná

možná pak zmizí

to cos milovala

našlapuj opatrně

před tebou jsou písky

můžou tě pohltit

silami co ještě nemáš

jak víš co přijde

za dalším krokem




nevidíš za obzor

možná jsou za ním draci

vlci

a divoké saně

možná tě rozsápou

ve svých neviditelných spárech

možná

tě pohltí les

samoty a opuštění

možná

se s pláčem ohlédneš zpět

a uvidíš ráj

ráj kde jsi žila

a oddáš se vlkům

rozhřešení

tvé špatné rozhodnutí

necháš se trhat a žvýkat

rozervat na kusy

a za tebou zůstane ráj

kde jsi žila

tví démoni tě obklopí

a odnesou daleko

do hlouby lesa

ovládnou tě a zničí

tví démoni

ta tvrdá a zlá

dychtivá zvířata tvojí duše

Možná tě pohltí, vydáví

a ty už nikdy

nebudeš moct zpět

a třeba už nikdo

nepřijde pochovat tvoje kosti

a zůstaneš sama

mrtvá a ztracená

a nikým

vůbec nikým nehledaná

A v ráji jen smutně pokrčí rameny

oni tě přece varovali

oni ti říkali

že venku zuří vítr

oni ti přece

nabídli místo u ohně

oni tě u něj

drželi v náručí

a zpívali písně o lásce

o lásce, rodině a klidném

klidném štěstí

teď už je slyšíš




a možná

za obzorem kam nevidíš

přes mlhu

bolavých srdcí

strachů a vin

svítí slunce

a ty se ohlédneš

a uvidíš mlhu

jak se rozplývá

a za ní stojí minulost

možná že pod sluncem

pramení voda

jiskřivá voda co omyje

tvé unavené ženské tělo

uvidíš nebe

co tě rozzáří

najednou bude všechno tak jasné

jako kdyby ses toho mohla dotknout

pohladit svou pravdu

kterou jsi v sobě

už tak dlouho nosila

lehneš si do trávy

měkké a voňavé

necháš se hladit

jejími hebkými přísliby

budeš v ní ležet

silná a krásná

opravdová

obzor tě přijme

čistou a zralou

a odvážnou




tak už si vyber

to správné zrnko

to které první

pohladíš svými prsty

vyber si zrnko

a po něm přijde vlna

písek tě pohltí a ponese dál

Tak už se neboj

ochutnat poušť