Obraznosti

Právě se nacházím na úpatí

kde nebe se zemi kříží šlépěje

směřující k hodině té jediné.

Hodině nejzazší vteřině

vytryskne ve schránce oděné psyché.

Obohacena o post molekulární výboje blesků.

Transcendentní obrazy budoucnosti

světlo

místo

hoří.

Co napoví anděl padlý.

Kam vydati se mám? 

Po řece plout

mraky se prodírat

ve skaliskách diamant loudit

či přeskočit hory pohody?

Klaním se vodě blahodárné 

soustrast za velrybí modř.

Pluji hluboko hlouběji až co

naráz do písečného dna nastává.

Dno kontraindikované pustiny

jež loupí duše

suše

šupinatí

letí rybka

v oceánské smršti

blíže k mé maličkosti

vzpomínka věčnosti na své vzpomínky lačných oněmění.

Dlím na okraji za niž sídlí vpád

K lávovému jádru dostati se mám

kde křik a bol ječí na kilometry daleko

kde vločka v pekle nemá šanci. 

Kde odívá se pán do tripu ayuhasky.

Pro lásku boží vyslyš volání po pomoci.

V noci konejšivé soutěsky víčka uzavřít.

Očista organismu budí nedokáží usnout

spát jako zkamenělé srdce

hodující na dunách valivé klenby katedrály Sagrada de Famillia.

Fíha

proudem

unášena

za brány snů.