Únik

Smrtící nápoj připravila,
pro své blízké i pro sebe,
ještě však nikdy nezabila,
snad oni půjdou do nebe.

Dala napít svému bratru,
potom matce i dítěti,
nezapomněla i na sestru,
mrtví byli do pěti.

Sledovala ona hořce,
jak život z těla unikal,
chopila se poté bodce,
hladce do ní pronikal.

Slzy smutku stékají jí po tváři,
když vzpomene na minulost,
venku jasná hvězda září,
měla již života dost.

Rudá krev teď stéká na zem,
když bodec z těla vytáhla,
musela ona býti blázen,
když to tak dlouho trpěla.

Mrtvá mezi mrtvé padla,
v kaluži své krve ležela,
jako kytka ona zvadla,
chlad se již vkrádá do těla.

Je mi všechno strašně líto,
napsala dívka před smrtí.
Všichni však vyčítali jí to,
scházelo jí jen objetí.