Pouta(č)

Chtěl jsem psát básně o ctnosti
Avšak pouta obscénnosti
Svázala mne pevně, silou
A tak jen s volnou polovinou
Svého těla zkouším hýbat
Lehce prsty mohu kývat
A tak pnu se ke kalamáři
Jehož náplň tmavě září
A na mojí seschlé tváři
Mírný úsměv snad vytváří

Na rameni anděl sťatý
U kolen pak ďábel svatý
Oba diktují mi verše tklivé
Rozmarné i plytké, sivé
A já je jim poslušen
Píši, neb jsem rozrušen
Jejich věčným bědováním
Nad tím veledlouhým psaním

A tak již stovky let
Sleduji, jak kolem stárne svět
A stále, stále píši verše
V pokoji, ve sklepě, na střeše
Rád bych skončil a šel spát
A nesledoval to zdlouhavé dění
Až nastane mé básně čtení