Elektrikářská

Za trochu lásky...
Rád se dotýkám odhalených drátů
A mám se čile k světu
Protože když se fáze s fází spojí
Náboj vzroste v předpokojí
A elektrony jako navlhčeny slinou
V jeden výbuch něžně splynou

Šel s hlavou odkrytou...
Tak jako ty mi jiskru dáváš
Když dráty ze zdí odmotáváš
Zhruba tak já hájím svoje činy
A proud pouštím do zemřeliny
Abych vynutil si pohyb, vášně
Úsměv a prokrvené dásně

Ale v duši věčný máj...
Rád bych ti naposledy řekl
Než nad tebou klapne dekl
Že dnes jsi opět potěšila
Energii do mě vlila
A ač jsi dávno pod náhrobkem
Napětí ti vlní bokem
A proud zase jako cívku
Rozpaluje mou drahou dívku