a my dva
vedle sebe
ve svých nadživotních velikostech
s otázkama zarostlýma v kostech
zaseknutý na možnostech
každý následující chvíle
oslavujem svoje roztržitý cíle
tak ještě jednou řekni
svý utancovaný víle
že život neni černobílej
střílej
prosím
střílej
třeba na komoru