Solitér

Anotace: Sám na vysluní daleko od vláhy

Solitér

Na vysokém kopci

Zvláštně rostlý, silný

i se zlomenými větvemi

Posvátný buk

Stříbrný, mohutný kmen

Na jaře se na něm chvějí světle zelené lístky
Pod ním spousta malinkatých semenáčků

Do podzimu však žádný nepřežije

Příliš nehostinné místo

Všichni v okolí ho obdivují

Malují i fotí při západu slunce

On však nezná ani milosrdný stín

Za vláhou posílá velmi hluboko své kořeny

Stojí, protože musí

Jak hradní stráž

Koho však střeží?

Svůj život

Svou mízu

Své slzy

Autor Tapíše, 04.04.2017

Přečteno 459x

Tipy 10

Poslední tipující: Jort, Iva Husárková, jitka.svobodova, Fany, Romana Šamanka Ladyloba, Jin&Jang, bogen

Komentáře (3)

Komentujících (2)

Komentáře

...hezká óda na krásu stromu...;-)

04.04.2017 21:04:56 | bogen

Je to jen metafora k jednomu velmi specifickému muži.

04.04.2017 21:20:22 | Tapíše

...muž strom, proč ne...;-)

04.04.2017 21:28:01 | bogen

Uživatel