Křídla mámení
Křídla mámení
Na okruhu v zajeté dráze,
točí se hlava dlouze,
točivý momet nabírá,
rychlostí srdce otevřené opírá
o staliska okraje hlubinné propasti.
Jak dlouze setrvá, tak i padá.
Dno čepelí sčeřené.
Však nelibá otázka proudí.
Má dno ještě spád?
To pomyšlení mě mámí,
ustát břemeno
na zádech dvou tun peří.
Ptačí křídla stvořím v průtrži mračen,
skulinkou se vymaním,
svobodu s ptačí perspektivy pozdravím,
vše co na zádech nesu lehkostí se rozplyne
záře sluneční víčka svá oslní.
Cítím škvírou proudit vzduch
a na líci chtíč volnosti...
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.