VELIKONOCE

VELIKONOCE

Už zase to klišé
zdvořilé přání veselých svátků
bez ducha, bez Tebe, dneska jen tiše
otisknu včerejšek do písmen na památku
včerejšek snad radši aby vůbec nebyl

Zmizela síla, která včera tu byla
zbavit se emocí - nehlasný řev
z pokojíku plného nemocí
snažím se oddělit zrno od plev
vím, jsem neskonalý debil

A tak odchází se vším z mého těla
přání i touha aby sis nevšim
co tak moc jsem včera chtěla.
A tak je to dneska zase se vším
tak nějak skládám se - abych byla zase celá

Má svoboda a Tvé spoutání
ta rozdílnost mi až strach nahání
nevim kolikrát ještě hruď budou mi svírat kleště
aby udržely srdce tlukot
nad každým Tvým odchodem, kdys odejít neměl

A tak asi zvládnu to posté
posbírám prádlo, otočím list
pročísnu vlasy prosté
s vděčností, že mne pořád baví číst
Krchovského verše - hluboké i sprosté

Znova se seberu, znova se zvednu
teď v dubnu stejně jak v lednu
s vědomím,
že člověk tu pořád je a neměl tu být
narozdíl od druhých, co moc chtěli žít
a už jsou v prdeli - jsou mrtví, chladní

Kurva si říkám - lásko - tak zvadni
ať už to nebolí, celé to soukolí
osudů, životů spleti
nojo - ještě že mám děti - vlastně jen jedno
Ale v tu chvíli - je mi to fakt jedno

Každý tu jsme jen voják na poli a sám
Hlídám si poslední kuli co mám
Šetřím si jí vzácnou jak oko v hlavě
Co když ji potřebovat budu teď právě…

Až zabít se budu snažit Lásku ve mě.

17.4. 2017