Překroucená mysl

 

Tvary ztekoucnělé,

vlévající se do truhly poznání.

Stále pohání.

 

Zpovědní Kalíšnice za jmény.

Ona prázdná nevyřčená temnota,

v útrobách shnilé Kremační síně, Té neuchopitelné.

 

Brouzdaliště bublajících orgánů.

Nepochopitelná tázání do vnitřních průrv.

Co dovádí Tě k tomuto jednání, Sčeřená?

 

Mysl překroucená,

zpřelámaná sup-atomární kaleidoskopem vidění.

neznámá čarodějná duše vkusně vyloupila. Onu zář.

 

Vílu.

Existenci pravdy chmíří. Jemného letu.

Tu dimenzi vznešeného blaha.

Povznášející povlak zprůsvitnělé čistotou.

 

Jsi to ty! Co má nad svým životem moc,

tak proč žádáš o pomoc?

 

Čeho se vykřičíš?

Hlasem ukamenovaným pod základ.

 

A jsi to ty! Co to provádí a nikdo jiný.

Démon sám, démant duše o šem šepotá,

ulétá...

 

Ječíš po touze zavřít oči a žít.

Žít nad průvanem na vlnách osudu.

S přítomnou důvěrou, sama sebou...

 

Na pražci obrazu,

onoho světla.