Neděle ráno, kolem půl šesté

Po prohrané bitvě
odsouzen k deliriu
sedím na kraji cesty
kouřim a zase piju

Obklopen vlastními překážkami
všechny cesty vedou Nikam
namístě stát nechci, však
zbytečně si říkám

Že to bude zítra jiný
prostoduchá fantazie
nezmění se ani hovno
stále stejná melodie

Melodie bez rytmu
pomalá a nekonečná
hlava jinou nevymyslí
dávno není užitečná

Zabloudil jsem v Lhostejnosti
zemi kde čas neběží
včera už jsme se Zítřkem
uzavřeli příměří

Ponížení z pomyšlení
na laciné ukojení
potřeb ze všech nejnižších
byla láska
zbyl jen hřích.