*

*
Po kouscích si skládat svět,
aspoň malou naději mít smět,
dlouhá cesta této skládanky
stejně vyústí do velké hádanky.

I kdybys v zámku žil,
nebudeš mít tolik sil,
abys dobrou náladu stále měl
a královně veselé písně pěl.

Ve šťastnou budoucnost věřit,
lidi stejným metrem měřit,
můžeš to zkusit nesměle
potkat toho pravého přítele.

Pokud potkáš ho, řekni děkuji,
protože teď se hádanky vzdalují,
do dopisu zalep splíny,
život bude hnedle jiný.

A až uslyšíš ukolébavku v dálce,
začnu ti držet palce...