Tabule

TABULE

Procitám k pravdě, která váží tuny a na prsou bolí .

Přestávám dýchat, sedám si a myslím na cokoli.

Nohy se klepou a oči nelze otevřít.

Přišel čas jen tak o životě snít..

Do korun stromů mířily mé kroky

Nad zemí létala jsem celé ty roky

Však z výšin jsem spadla a

teď brodím se bahnem .

Ztratila jsem křídla a už vůbec nejsem tygrem .

Létat už neumím z výšek mám jen strach

Ničemu nevěřím vždyť křída je jen prach.

Když osud maluje pohádku života - že slza ji nesmyje?

Kde je ta jistota?