Zhasni

Na pokoji v šestym patře
zažehnul jsem oči vatře
roztáhnutý dutiny
jazyk plnej pustiny
a tekutýho štěstí.

Přítele poznáš jedině ve lsti.

Rozedranou kůží se pomalu plíží
ulhaný červ.

Zlehounka zabrnká na každý nerv
jak na struny varhanů
jejichž klávesí se třpytí prachem.

Zdáli slyším pláč, jež
blíže zdá se býti smíchem.

Putuji pokojem
rukama proplouvám
ztemnělým tichem.

Zdi brzdí.
Záclony zaclání.

Skrze lechtivé plamínky tvých očí
poznám, když se pootočí
mandala tvých tajných snů.

Počkej, já ti odemknu.

Na pokoji v šestym patře
kreju záda Kleopatře.