Kam až to vede

Černou má ráda, nemá ani jednoho kamaráda.
Sama se svejma snama, temno vyznává,
tim známá, společensky neuznaná.
Každej psychicky vydírá ji a nikdo nevidí rád.
Slzy utírá skrz který dívá se a v očích díra.
Tou, co nikdo nemá rád. Neví, jakou jinou má hrát
ani co je kamarád pravý, v slzách plaví se a je to baví.
Ve škole mezi nešikama, k tomu jí zmáhá šikana.
Nikdo blíž jí neni, každej ublíží,
šatnama plíži se, lyší, pomluvy slyší.
Cejtí úzko, před kterym neni úskok.
Provází šikana roky její kroky. Jak Rocky
ustojí výroky - jsou jak broky.


Plánuje, že skončí život, skočí
z mostu, tim dostane z hvozdu se, z ostud.
Je na dně, vidí matně až vadně - špatně..!!
V pláči jen, páč ji chtěj do hlavy vpáčit,
že je méně, že jí to stojí v méně.
Kamkoli jde, nepříjde si jako lidé
zdatní, co maj u zadní časti ostatní.
Nesmí se poddat, ač nepřestávaj bodat.
V očích voda - víc nečeká od života.
Myslí na jed. Lákal na med, k pití naved, pak na net
věšel, co stalo se ten večer..
Že je kurva, jim z huby neví, jak urvat.
Samá nadávka než se nadá.
K úniku jen jedna dávka. Tak mladá..


Další drama, co mam v hlavě od rána,
jak dravá zvěř ho odrává.
Když soudí, chtěj ať se zhroutí.
Dělaj z něj sračku, páč jak vy nenosí značku,
protože chtějí, pro to vše, ať se zničí po troše.
Řinčí haty, křičí "hej ty, zab se!" za nim jak za psem.
Nejde mu najít přítele, páč je při těle.
Sám sedá a trápí se dál.
Nikdo, kdo by pomohl nebo mohl.
Je na dně, zírá na ně, břicho svírá
se mu neúnavně. Sílu sbírá.
Dusí ho ti druzí, vrejvaj drápy, chtěj trápit,
říkaj "špeku" a i když maj tě jak žvejku v držce, drž se!
Urážkama každej ho zastlal
a nikdo se nezastal znova a zas dál.


Bys měl zažít bejt slapší, poslední za vším,
mít rány, co nejdou zašít - znát, co snáší
ten slabší, co je to za šíp,
za bolest mít jeho pověst,
kterou pověz všem a na facebook pověs.
Na chvíli pones břímě
toho, co nikdo nestojí při něm.
Krkem jde mně, jak temně
dělaj mu tejdně a denně, dusí ho v trémě.
Plno supů lapí ho do zubů.
Smích v očích svých mají, dál se zajímají
o to zlobit ho, zlomit.
Nevěděj, co slovy jde způsobit.
Spád na něj nedá mu spát.
Je sklíčen, z toho neodemkne si s klíčem.
Zrak bodal vší, co další. Nechce v tom dál žít..!!


Bys měl zažít bejt slapší, poslední za vším,
mít rány, co nejdou zašít - znát, co snáší
ten slabší, co je to za šíp,
za bolest mít jeho pověst,
kterou pověz všem a na facebook pověs.
Na chvíli pones břímě
toho, co nikdo nestojí při něm.
Krkem jde mně, jak temně
dělaj mu tejdně a denně, dusí ho v trémě.
Plno supů lapí ho do zubů.
Smích v očích svých mají, dál se zajímají
o to zlobit ho, zlomit.
Nevěděj, co slovy jde způsobit.