Svlečky

V houstnoucím tichu
visí skelety svleček
jeden živý v rohu
shrnul život do tří teček

sám sebou překvapen
časovými vlákny
běhá v pentagramech
usnovaných city

svět uchopí pohledem
mnohočetných očí
rozprostřených skoro všude
až na jeden hřebík

na kterém s lhostejností lží
visím, že Ti nepřeji
tak se modlím k pavoukovi
ať mě sprostí...

...tu zavadím o pavučinu
s hmyzí všetečností
….