Nad stádem hipsterů

Když se chceš plavit po řece
plné spadaného listí,
musíš nejprve své nohy, paže,
nadkrčí i trup zbavit
všech svých ctností.

Mrknout se doleva
mrknout se doprava
a zbarvením svého opeření
napodobit vrchního páva.

Zobák si nechat zkřivit
dle nejhlučnějšího skřivana
umlčet vlastního Daimóna
a učit se dogmata prolhaná,

která šumí mezi seschlými listy
nakažených stromů.

Pak najednou sedíš a
nevěříš ani tomu
co brouká si tiše
hlas ve tvé hrudi.

Až jeho hlasitost
přiblíží se zvonu
teprve začínáš tušit, že
to stará moudrost tě budí.

Sedíš na promáčeném kameni u řeky
a křičíš do svých dlaní
že nenávidíš povrchnost a
omlouváš se za ni.