Neznala ústa po slovech,
znala je pouze po doteku,
z dlaní jí v gestech kvetly růže,
všechny je s láskou rozdávala,
skončila s vírou v holých zdech,
kroužila touhu po člověku,
vrásky jsou cesty vprostřed kůže,
papily lásce voda smyla
Těžko si zvykneš na samotu
i když si přišila tvůj stín,
v hlase prý hudba ožívá,
ztracenost spolkla vlídné hosty,
nicota změní čas i hmotu,
zatrpklost otrávených vin
časem snad dechu pozbývá,
opraví vypálené mosty
Očima město zalévala,
kamenná srdce kvetla mechem,
nemohla otupit hroty dne,
zasklené jitro umírá,
po kapce odvahu navlékala,
šance jsou klíčky pod prahem,
padlý anděl hloub nespadne,
vzdálenost je jen prázdná míra
Naděje pozvolna odemkne
pro novou vykrouženou lásku
naděje je darovaným hrnčířským kruhem vděčným hrnčířům-co dokážou vykroužit hrnečky lásky :-D :-) ST*
02.07.2017 11:38:10 | Frr
vrásky jsou cesty vprostřed kůže,
vzdálenost je jen prázdná míra
tohle se mi líbí nejvíce :)
01.07.2017 14:11:34 | Stavák
krásná slova... rozjasněné cítění... nádějné... uložím si, má tak krásný poslání..
01.07.2017 00:44:49 | zelená víla
Děkuji Ti, zelená vílko, těší mě, že jsi v tom našla poslání a že Tě oslovila
01.07.2017 10:39:32 | Akrij8
působivá jízda protiklady, zmarem a nadějí... a v pozadí síla pozorovatele a tvůrce... :-) Moc pěkná, Jirko
30.06.2017 17:01:29 | Laika
Děkuji Ti, Laiko, ono bez vnímavého čtenáře by to postrádalo svůj smysl, děkuji, že čteš a hledáš mezi řádky :o)
01.07.2017 10:38:11 | Akrij8
Ach, Tvá líbezná obratnost slov:-) Přenádherné:-)
29.06.2017 16:14:17 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA